Čisovice

40. Čisovice, konané 1. července 2023

Marhoulovy Čísovice

V sobotu 1. července proběhla na zahradě jednoho domu ve středočeských Čísovicích již počtyřicáté zvláštní akce. Sousedské posezení, jehož záminkou je oslava narozenin a svátku svého organizátora, známého básníka Aloise Marhoula, a náplní oslava poezie. Marhoul každoročně pozve nejen sousedy, ale i tvůrce všeho druhu, lidi od kultury i lidi podílející se na utváření životního stylu, bohatě je s pomocí rodiny pohostí a po několik hodin baví improvizovaným pásmem, na kterém se podílejí nejen přítomní básníci a hudebníci, herci a baviči, ale i zmínění odborníci. O tom, že tato symbióza funguje, svědčí nejenom počet ročníků této akce, ale i fakt, že dosud bezejmenná ulice, ve které básník bydlí, byla z iniciativy sousedů pojmenována podle postavy, pod jejímž jménem Marhoul pořádá, a sám jako jediný i porotuje, dnes již mezinárodní literární soutěž, kde se počet účastníků blíží stovce – Mobelovou ulicí.

Letošní ročník Marhoulových Čísovic byl možná komornější než jiné, zejména ty předkovidové. Zato nabídl soustředěnou atmosféru a větší kvalitativní vyrovnanost.

Vrcholem byla Marhoulova báseň o pojmenovávání ulic na vesnici, která zábavností a kvalitou připomněla Seifertovu Píseň o kocourovi.

Hráli a zpívali Rosťa Dalecký, Jiří Šámal a Karel Šašek. Recitovali Dana Krausová, Danica Šišláková, Alois Marhoul, Dušan Spáčil, Pavel Strouhal a Antonín Šícha. Celkem se zúčastnilo 45 osob. F.L.

39. literární Čisovice, 22. června 2022

Čisovice 2021, konané 26. června 2021

Online fotogalerie je k dispozici zde: Fotky Google / Čisovice 2021

36. literární Čisovice, 22. června 2019

Pozvánka: 36. Čisovice 22.6.2019

Videozáznam – zpěv

34. literární Čisovice, 24. června 2017

Pozvánka: 34. Čisovice 24.6.2017

Život máva občas krídla/mi

Vraciam sa domov zo zahraničnej misie. Teda, pre mňa domácej, ale podľa súčasných kritérií zahraničnej…, teda z Českej republiky. Dve fantastické návštevy, dve fantastické literárne akcie, mnoho stretnutí so milými ľuďmi, s výbornými básnikmi, hudobníkomi- jeden z nich dokonca pred emigráciou hrával s Grínhornmi, účasť ľudí z Arizony, Mexika, Malajzie, Singapúru a hlavne všeobecné porozumenie. Celkovo asi päťdesiat ľudí všetkých vekových kategórií. Zdá sa, že poézia dokáže ľudí spájať oveľa viac, ako sa ich snažia hranice rozdeliť. A potom moje aforizmy…, ešte nikdy som ich nečítal toľko, koľko včera. Program včerajšieho Marhoulouského dňa bol od 15.30, do 23.00, prakticky v kuse! Mal som asi päť vstupov. Už po prvom sa ma Američan českého pôvodu z Arizonského Phoenixu opýtal, či prídem aj na rok, aby sa mal na čo tešiť… Ono sa vlastne stalo to, čoho som sa bál -ONI SA MI SMIALI !!! 😎

Mal som aj trochu strach, či ich už nebudem nudiť, hlavne po štedrej ochutnácke moravských vín (pán vinár nešiel pochopiť, že ja ani neochtnám a vytrvalo za mnou chodil s každo novou odrodou…), ale bál som sa úplne zbytočne, skôr naopak, zábava gradovala a keď som chcel (už tretí raz) skončiť, kričali – „jěště“ (nebol to Ještěd!) a tak jediné, čoho som mal málo, boli moje knihy, lebo som vlastne už nijaké nemal a pár ľudí som tým dosť sklamal…

Takéto spontánne akcie sú asi najlepšie. Aj by som vám rád povedal, čo som zažil a ako som sa cítil, ale to sa dá skutočne iba zažiť… A keďže som bol natoľko vo víre diania, že som zabudol aj fotiť, nemám to ako ilustrovať.

Skutoční ľudia nemajú hranice. A je úplne jedno, kto je odkiaľ, dôležité je len pokiaľ je človekom.

Idem vlakom domov. Plný dojmov a nových priateľov. S pozvaniami už ani neviem kam všade.

Ďakujem, priatelia!

Ďakujem Lozík a Danuška! (Alois a Danuše Marhoulovi).

Áno, život máva občas krídla/mi…

Ondrej Kalamár